Lisabonská smlouva - co změní?

Mnozí politici nám tvrdí, že Lisabonská smlouva nás vrhne do náruče 4 největších zemí EU, že se bude o všem rozhodovat v Bruselu o nás, že ztratíme suverenitu, dokonce někteří politici včetně prezidenta vyhrožují, že Němci získají všechen zabavený majetek. Ovšem většina z toho je jen snůška polopravd či vyložených lží, což se pokusím dokázat v tomto článku.

Listina základních práv Evropské Unie

   Tato listina se podpisem Lisabonské smlouvy stane součástí Smlouvy o založení Evropské unie. A co tak strašného obsahuje? Zřejmě největší odpor mezi některými politiky budí její článek 17, jenž zní "Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu". Toto budí u mnohých politiků obaví, že bude náš stát nucen vrátit majetek zabavený na základě Benešových dekretů. Ono je pak zajímavé, že Listina základních práv a svobod byla ČR přijata ihned v roce 1993, přičemž v této listině je psáno toto: "Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje...Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu". Proč tedy prezidentu Klausovi vadí příslušný článek Listiny základních práv Evropské unie a nevadí mu totéž vyjadřující článek Listiny základních práv a svobod?

O čem za nás rozhoduje EU

   Eu rozhoduje za jednotlivé členské státy v oblastech, které jsou EU svěřeny ve Smlouvě o založení Evropské unie. Konkrétněji se jedná o oblast výlučných pravomocí (zde může členský stát rozhodovat pouze v případě povolení EU). Přijetím Lisabonské smlouvy do těchto výlučných pravomocí přibude ochrana biologických mořských zdrojů a stanovení pravidel hospodářské soutěže nutných pro fungování vnitřního trhu, naopak z této kategorie zcela vypadla až na výše zmíněnou oblast pravidel hospodářské soutěže celá problematika vnitřního trhu. Druhou oblastí pravomocí, ve který EU výrazně ovlivňuje legislativu členských zemí, jsou tzv. sdílené pravomoce. V této oblasti mohou členské státy přijmout legislativu tehdy, pokud se daným problémem již nezabývá platná legislativa EU. Oproti současnosti zde dle Lisabonské smlouvy přibudou tyto oblasti: energetika, transevropské sítě, přesně vymezené dílčí části sociální politiky a společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví, některé další oblasti byly pouze přejmenovány.  Tyto nové společné oblasti mají však v současnosti silně nadnárodní charakter. Zde se tedy nějak zásadním způsobem suverenita a kompetence členů EU výrazně nesnižují.

Orgány EU - složení, kompetence, jak rozhodují?

   Nejdůležitějšími orgány EU jsou Evropský Parlament, Evropská Komise, Rada (Evropské unie)

1) Evropská komise

   V současnosti má v Komisi každá členská země jednoho člena Komise, tedy je 27 členů. Ve Smlouvě v Nice bylo jasně stanoveno, že 27 je maximální počet členů Komise a do budoucna se tento počet členů sníží. Toto nařízení bylo konkretizováno v Lisabonské smlouvě, dle které bude mít Komise od roku 2014 (po skončení současného 5letého období komise - 2009 - 2014) bude skládat z počtu členů odpovídajícího 2/3 členských států EU (tj. při případném dalším nerozšiřování EU bude mít Komise 18 členů) na základě systému naprosto rovné rotace mezi členskými státy umožňující odrážet demografickou a geografickou různorodost členských států. Pravomoci Komise nyní a po přijetí Lisabonské smlouvy se zásadně nezmění - Komise navrhuje právní předpisy Parlamentu a Radě, řídí a provádí politiky EU a rozpočet, spolu se Soudním dvorem vymáhá evropské právo, zastupuje EU na mezinárodní scéně. Komise rozhoduje a bude i nadále rozhodovat  nadpoloviční většinou všech členů (při 27 členech je to tedy 18 hlasů).

2) Rada (Evropské Unie)

   Schůzek Rady se účastní vždy jeden ministr za jednu členskou zemi, což se nezmění ani po přijetí Lisabonské smlouvy. V současnosti se při hlasování rady přepočívávají hlasy jednotlivých ministrů na tzv. vážené hlasy, kterých je celkem 345. Nyní rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou, která je definována jako 255 z 345 hlasů (4 největší státy EU mají dohromady 116 hlasů) a zároveň musí být pro alespoň 14 z 27 ministrů, kteří musí představovat minimálně 62 % obyvatel EU. Po přijetí Lisabonské smlouvy zcela odpadá přepočítávání hlasů na tzv. vážené hlasy a mění se i podmínky pro kvalifikovanou většinu. Dle Lisabonské smlouvy je kvalifikovaná většina chápána jako nejméně 55 % členů Rady a zároveň to musí být alespoň 15 členských zemí a zastupující nejméně 65 % obyvatel Unie. Zároveň je nově jasně zmíněna blokační menšina 4 největších členů EU, což je častý cíl výtek českých politiků proti Lisabonské smlouvě. Tito politici si však neuvědomují to, že v současnosti stačí k zablokování jakéhokoli návrhu v Radě, aby se spojily 3 ze 4 velkých zemí s jakoukoli jinou zemí - takže v tomto se fungování Rady nijak nemění, ba naopak při podrobnějším zkoumání počtu obyvatel je lehce prokazatelné, že nyní se nestačí spojit 3 velkým zemím i s tou nejmenší zemí EU. A co je vlastně činností Rady? Rada schvaluje evropské právní předpisy (v mnoha oblastech s evropským parlamentem), koordinuje hlavní směry hospodářské politiky členských států, uzavírá mezinárodní smlouvy mezi EU a dalšími zeměmi či mezinárodními organizacemi, spolu s Evropským parlamentem schvaluje rozpočet EU a zabývá se 2. a 3. pilířem EU. Tyto

3) Evropský parlament

   Jeho členové jsou voleni obyvateli jednotlivých členských zemí v evropských volbách. Původně byl Parlament pouze poradním orgánem, postupem doby však získal i mnohé další pravomoce a v současnosti vykonává společně s Radou některé legislativní funkce (jejich rozsah se přijetím Lisabonské smlouvy dále navýší), vykonává dohled nad ostatními evropskými orgány a společně s Radou schvaluje rozpočet EU.  Pokud se Parlament nedohodne s Radou, zasedá tzv. Smírčí komise složená se stejného počtu zástupců Rady a Parlamentu, která se pokouší dojít ke vzájemné shodě. Evropský parlament rozhoduje prostou většinou hlasů. V současnosti má celkem 750 členů. Počet členů z jednotlivých členských zemí je určen na základě počtu obyvatel dané země. Po přijetí Lisabonské smlouvy se v tomto nic nezmění, Lisabonská smlouva však jasně stanovuje, že 750 je maximální počet členů Evropského parlamentu a nebude se zvyšovat ani při případném přijetí dalších členů EU. Již nyní platí, že maximální počet poslanců za jednu zemi je 96 a minimální 6. Obavy mnohých odpůrců Lisabonské smlouvy spočívající v tom, že v Evropském parlamentu bude nově stačit aby se spojili poslanci 4 nejsilnějších zemí jsou dle mého názoru zbytečné, respektive nemají nic společného s Lisabonskou smlouvou. V předchozím období 2004-2009 měli 4 nejsilnější země celkem 333 ze 785 poslanců (42,4 %), v současnosti mají 315 ze 750 hlasů (42 %), takže jejich pozice se naopak ještě lehce snížila!

Shrnutí změn, jenž přinese schválení Lisabonské smlouvy

 - posílení úlohy parlamentu a znemožnění nárůstu jejich členů do budoucna

- snížení počtu členů Komise po roce 2014

- jasné definování již teď existujícího faktu možnosti zablokovat 4 členským zemím jakýkoli návrh v Radě

- zahrnutí Listiny základních práv Evropské Unie přímo do smluv EU - jedná se v podstatě o obdobu Listiny základních práv a svobod

- drobná úprava výlučných a sdílených kompetencí, aneb o čem rozhoduje EU za nás