Demýtizace Vladimíra Růžičky

Z Vladimíra Růžičky dělají již delší dobu mnozí novináři a veřejnost pomalu jakéhosi zachránce českého hokeje a nejlepšího českého trenéra posledních let. V souvislosti s propadákem na nynějších olympijských hrách však mnozí o tomto minimálně začnou silně pochybovat. Jaká je tedy skutečnost?

Výsledky Vladimíra Růžičky coby trenéra národního týmu

   Poprvé se Vladimír Růžička objevil v trenérské pozici u národního týmu coby asistent na ZOH 2002, kde náš tým obsadil konečné 7. místo a dokázal uhrát ze silných týmů pouze remízu s Kanadou - výsledek byl přijímán jako propadák. V letech 2002 - 2004 působil Vladimír Růžička u národního týmu coby asistent Slavomíra Lenera, i když mnohými byl vcelku oprávněně považován za hlavního trenéra. Na MS 2003 skončil tým na 4. místě, o rok později skončil na MS národní tým na 5. místě. V letech 2004-2005 se stal po tragickém úmrtí Ivana Hlinky hlavním trenérem reprezentace právě Vladimír Růžička. Na Světovém poháru v roce 2004 vypadla česká reprezentace pod jeho vedením v semifinále tohoto turnaje s Kanadou. V roce 2005 následovalo pro české barvy zlaté MS ve Vídni, kde měl však díky výluce v NHL Vladimír Růžička k dispozici všechny české hráče z NHL (u ostatních týmů tomu tak nebylo, neboť mnozí hráči z jiných týmů v této sezóně hokej na top úrovni nehrálo).

   Poté Vladimír Růžička od národního týmu odešel a věnoval se pouze své Slávii. Od roku 2005 do roku 2008 vedl národní tým coby hlavní trenér pan Hadamczik, jenž dokázal na MS získat v roce 2006 s podceňovaným týmem stříbrné medaile, o rok později skončil na 7. místě a v roce 2008 na místě pátém po nešťastné prohře ve čtvrtfinále se Švédskem. Na ZOH v roce 2006 dokázal získat český tým pod vedením Aloise Hadamczika bronzové medaile. Nejhlasitějším krititem těchto výsledků pana Hadamczika byl právě Vladimír Růžička, dle něhož byl bronz z OH málo. Nakonec v roce 2008 nastoupil k národnímu týmu coby hlavní trenér opět Vladimír Růžička, ovšem odmítl se vzdát svých funkcí ve Slávii, čímž se výrazně odlišoval od všech trenérů české hokejové reprezentace v nedávné minulosti, kteří se naplno věnovali jen práci u reprezentace.

    Na MS v roce 2009 nedokázal český tým zvítězit nad žádným týmem z užší světové špičky (Finsko, Rusko, Kanada, USA, Švédsko) a v konečném pořadí obsadil 6. místo. Na nyní probíhajících ZOH se český tým vzmohl pouze na vítězství nad Slováky trpícími dlouhodobým českým komplexem a dokázal dvakrát porazit i Lotyšsko (z toho jednou v prodloužení), pžičemž za tým Lotyšska chytá mj. náhradník z klubu KHL a ostatní soupeři nedovolili vstřelit ani Lotyšsku ani jednu branku, pričemž proti českému týmu se v těchto dvou zápasech prosadili celkem čtyřikrát.

   Sečteno a podtrženo - výsledky Vladimíra Růžičky u národního týmu nejsou nijak oslnivé - během 8 účastí na vrcholných akcích dosáhl český tým s jeho účastí coby trenéra jediné medaile (zlato ve Vídni). Jím tolik kritizovaný Alois Hadamczik dokázal pro srovnání během 4 vrcholných akcí získat 2 medaile. Rovněž je Vladimír Růžička coby trenér nesmazatelně podepsán pod dva ze tří nejhorších výsledků České republiky, potažmo Československa na ZOH v celé historii české účasti na ZOH od roku 1924! Asi nejen mi přijdou tyto jeho výsledky v silném rozporu s jeho mýtizováním a jeho takřka neotřesitelnou pozici v českém hokeji v současnosti.

Chyby Vladimíra Růžičky během ZOH 2010

Jelikož je z mého pohledu těchto chyb velké množství, rozdělím je do několika skupin:

1) Nominace na ZOH

   První a zásadní problém nastal již při sestavování širší nominace, kde se ojevilo několik hráčů již za zenitem (Ručinský, Straka, František Kaberle), naopak v ní chybělo velké množství českých talentovaných mladých hráčů z NHL (namátkou gólman Neuwirth, útočník Voráček). Toto však byl slabý odvar toho, co nastalo při sestavování užší nominace hráčů, kteří odjedou na ZOH. Zde se jako největší omyl jeví nominace hráčů jako Červenka (v životě nehrál na úzkém kluzišti, na němž se ZOH hrají), Vašíčka či Čajánka na úkor NHL prověřených hráčů jako Hanzal, Prospal, Hamrlík, Hudler a někteří další. Nejvíce znepokojující bylo Růžičkovo vysvětlení absence Prospala - dle něj byl po operaci a Růžička nevěděl, zda bude v pořádku, přitom však bylo veřejně známo, že do ZOH Prospal v pořádku bude. Naopak Červenka byl nominován i přesto, že neexistovala 100 % jistota, že bude na ZOH zdravotně v pořádku. Mnohého napadne, zda při sestavování této nominace rozhodovalo výkonnost hráčů nebo to, zda jsou tito hráči s Růžičkou "kamarádi", případně prošli či stále působí v jeho Slávii.

2) Sestavování "pětek", koučování během zápasu, motivování týmu

   Další neuvěřitelnou chybu udělal Vladimír Růžička při sestavování pětek, kdy zejména účast Červenky ve druhé řadě spolu s Jaromírem Jágrem se ukázala býti velkým omylem, neboť Červenkův přínos pro hru této pětky byl nulový, ne-li záporný.  Na toto přišel Vladimír Růžička až po dvou zápasech, kdy ovšem dal Červenku do naší dosud nejlepší 3. řady, naopak trápícího se Havláta (i přesto byl jeho přínos mužstvu mnohem větší než Červenkův) odstavil Růžička do čtvrté "checking line". Ještě větší šok však pro mnohé nastal při sledování závěru našeho zápasu s Ruskem, kdy při mohutném tlaku při dotahování náskoku soupeře Růžička nasadil těsně před koncem právě Červenku coby našeho jasně nejslabšího útočníka. Ovšem vyvrcholení těchto nepochopitelných tahů Vladimíra Růžičky nastal ve čtvrtfinále proti Finsku, kdy zhruba od poloviny 3. třetiny stáhl hru na 3 pětky (což bylo pochopitelné), ovšem nepochopitelné bylo tvoření těchto tří pětek, kdy si jistě mnohý připadal, že Růžička dává k sobě hráče, kteří spolu nehráli ani na tréninku, což mělo za důsledek definitivní kolaps naší už tak dosti slabé hry v útoku. Ovšem úplná perlička přišla zhruba v polovině 59. minuty zápasu, kdy odvolal brankáře Vokouna v situaci, kdy se hra odbývala ve středním pásmu a výsledek byl po pár sekundách gól v naší síti. Další chybou Vladimíra Růžičky byla neschopnost namotivovat tým k bojovné a obětavé hře na 100 %, kdy během celého turnaje snad až na jednu třetinu proti Slovákům, rovněž jednu třetinu proti Lotyšům a zhruba 6 minut proti Rusům nehrál tým ani zdaleka se 100 % nasazením, většinou chyběla týmu i schopnost přitvrdit u mantinelu, většinu času i proti Lotyšům hrál náš tým v hluboké defenzivě.

3) Reprezentace jako "vedlejšák"

   Vladimír Růžička se během svého působení u reprezentace nechal mnohokrát veřejně slyšet, že na prvním místě je pro něj Slávia, nikoli reprezentace. To se podepsalo mimo jiné v tom, že pozorovat hráče v zahraničí a NHL posílal výhradně své asistenty, což je před akcí typu ZOH jistě hodně neobvyklé. Pokud veřejně prohlásil, že na ZOH začne myslet až v letadle do Vancouveru, je to jistě hodně zvláštní a mi osobně se toto silně nelíbí, pokud pominu i to, že Vladimír Růžička je jediným hlavním trenérem u české reprezentace minimálně za posledních několik let, který "stíhá" vedle koučování reprezentace i další své funkce, jež mají po většinu roku přednost před trénováním reprezentace.

Co dále?

   Asi bude nutno rychle jednat a jako nejlepší řešení se nabízí jednoznačně výměna trenéra reprezentace ještě před MS, neboť hráčům pod jeho vedením chybí v reprezentaci již delší dobu nasazení a obětavost na hranici sebeobětování, bez níž to v současném hokeji nelze. Nebo snad necháme Vladimíra Růžička dovést hokejovou reprezentaci ještě níže? Rovněž by bylo asi od věci řešit i další funkce Vladimíra Růžičky na ČSLH (šéftrenér reprezentací, člen reprezentační komise), kdy zejména z první funkce by byl zřejmě vhodným řešením rychlý odchod tohoto, nebojím se to říci, ničitele české hokejové reprezentace (a to nejde i o výsledky reprezentace pod jeho vedením, ale i jeho reakce na dle jeho slov "zklamání" v podobě bronzu ze ZOH 2006). V kontextu těchto svých slov by měl Vladimír Růžička složit funkci trenéra hokejové reprezentace sám od sebe, aby dokázal, že mu nejde o osobní prospěch, ale o blaho českého hokeje.